Komentář k novele zákona o myslivosti 449/2001 Sb.
13/05/15
Zdroj: myslivost.cz
Z pověření MZe ČR proběhlo dne 5.5. 2015 na půdě Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHÚL) v Brandýse nad Labem první jednání k novele zákona o myslivosti. Následovat by měla další setkání, a to 12.5. a 1.6. 2015. Pozvanými účastníky jsou státní instituce a podniky, univerzity a nevládní organizace, jichž se problematika myslivosti významně dotýká. Akce se zúčastnili i pracovníci MZe coby pozorovatelé.
Cílem setkání, které moderoval ředitel ÚHÚL Ing. Jaromír Vašíček, bylo nalezení koncensu zainteresovaných stran nad návrhem problematických okruhů, jež připravila Myslivecká rada ministra zemědělství a které by měla novela řešit. Přestože v případě tvorby Národního lesnického programu se tento model vyjednávání relativně osvědčil, při hledání koncensu v myslivosti selhal. Ukázalo se jak hluboká je názorová propast mezi jednotlivými účastníky diskuze a po prvním jednání se domnívám, že je vyloučeno dosáhnout jakékoli shody.
Asociací soukromého zemědělství navržená a dále celý den spontánně řešená problematika změny honiteb a fungování honebních společenstev se bytostně dotýká i ČMMJ. Avšak v diskuzi, kde není zohledněno, jak širokou členskou základnu či zájmovou skupinu jaký subjekt zastupuje, je velmi složité prosadit naše zájmy. K většině vzniklých návrhů se ČMMJ musela zásadně vyhradit a s několika dalšími subjekty je odmítnout.
Ukázalo se, že dobře míněná snaha Ministerstva zemědělství se minula účinkem. Naopak hrozí, že na těchto jednáních vzniknou návrhy, které se dostanou mimo záměry Myslivecké rady i nad požadavek ministra zemědělství – neprolomit minimální výměru honitby 500 ha a nevstoupit do procesu tvorby honiteb.
Domnívám se, že MZe ČR by tato setkání a výměny názorů antagonistických skupin mělo využít k získání širokého spektra názorů k řešení problémových pasáží stávajícího zákona, ale nezříkat se své role vrcholného orgánu státní správy a připravit novelu na odborné bází, v duchu naší středoevropské tradice.
Ani sebelepší zákon a ani sebedokonalejší státní správa za nás nevyřeší narušené mezilidské vztahy, závist a bezohlednost. Jedině cesta vzájemné komunikace mezi vlastníky půdy, uživateli honebních pozemků, myslivci, ochránci přírody a krajiny i návštěvníky přírody může vést ke společnému cíli – přiměřeným počtům zvěře v přírodní zachovalé krajině, kde racionálně hospodaří zemědělské a lesnické subjekty s únosnými škodami na svém majetku.
Členové ČMMJ by měli příkladně přispět k naplňování tohoto ideálu ve svých honitbách a bydlištích. Vedení Českomoravské myslivecké jednoty současně vyvine maximální úsilí, aby přispělo k přijetí takové právní normy, která bude naplňovat nejen výše uvedený ideál, ale zachová i spolkovou mysliveckou činnost jako významný atribut českého venkova.
Ing. Roman Urbanec, Ph.D., člen MR ČMMJ
Asociací soukromého zemědělství navržená a dále celý den spontánně řešená problematika změny honiteb a fungování honebních společenstev se bytostně dotýká i ČMMJ. Avšak v diskuzi, kde není zohledněno, jak širokou členskou základnu či zájmovou skupinu jaký subjekt zastupuje, je velmi složité prosadit naše zájmy. K většině vzniklých návrhů se ČMMJ musela zásadně vyhradit a s několika dalšími subjekty je odmítnout.
Ukázalo se, že dobře míněná snaha Ministerstva zemědělství se minula účinkem. Naopak hrozí, že na těchto jednáních vzniknou návrhy, které se dostanou mimo záměry Myslivecké rady i nad požadavek ministra zemědělství – neprolomit minimální výměru honitby 500 ha a nevstoupit do procesu tvorby honiteb.
Domnívám se, že MZe ČR by tato setkání a výměny názorů antagonistických skupin mělo využít k získání širokého spektra názorů k řešení problémových pasáží stávajícího zákona, ale nezříkat se své role vrcholného orgánu státní správy a připravit novelu na odborné bází, v duchu naší středoevropské tradice.
Ani sebelepší zákon a ani sebedokonalejší státní správa za nás nevyřeší narušené mezilidské vztahy, závist a bezohlednost. Jedině cesta vzájemné komunikace mezi vlastníky půdy, uživateli honebních pozemků, myslivci, ochránci přírody a krajiny i návštěvníky přírody může vést ke společnému cíli – přiměřeným počtům zvěře v přírodní zachovalé krajině, kde racionálně hospodaří zemědělské a lesnické subjekty s únosnými škodami na svém majetku.
Členové ČMMJ by měli příkladně přispět k naplňování tohoto ideálu ve svých honitbách a bydlištích. Vedení Českomoravské myslivecké jednoty současně vyvine maximální úsilí, aby přispělo k přijetí takové právní normy, která bude naplňovat nejen výše uvedený ideál, ale zachová i spolkovou mysliveckou činnost jako významný atribut českého venkova.
Ing. Roman Urbanec, Ph.D., člen MR ČMMJ
Zařazeno v Ekonomika a politika, Lesnictví
