Stále nespokojený šedesátník

Na nedávné tiskové konferenci v Praze v sídle Agrární komory ČR se přimlouval za pomoc postiženým suchem na jižní Moravě a názorně dokázal vysvětlit novinářům, že nejde o žádnou nadsázku nebo plané žebronění. Když totiž zralý klas obsahuje jen tři ještě zdeformované obilky, je to k pláči a takových hospodářů, co letos takto dopadli, není málo. Přitom soubor změn, jako jsou závlahy, odrůdy odolné proti suchu a další opatření, která by bránila tak velkým škodám, nejsou jen nějakou chymérou.

Jde o to, co se v zemích s vládou, které záleží na domácí produkci, dělá s prvotní finanční injekcí a pak už vše jde pohodlně svou cestou dál. Takhle alespoň uvažuje Václav Hlaváček a netají se tím, že jde o zcela reálné kroky, které třeba v USA v Des Moines 18. října přivedou řadu odborníků do auly místní věhlasné Iowské zemědělské univerzity k předání celosvětové ceny Food Prize americkému vědci Danielu Hillelovi, který střídavě působil a pracoval jak v Izraeli, tak v USA.

Zasloužil se o to, že vymyslel nový způsob, jak co nejvíc udržet vláhu v půdě a jak snižovat odpařování vláhy rostlinami. Za to získává prestižní cenu World Food Prize, která v agrární oblasti znamená to, co Nobelova cena, a uděluje ji po více než tři desítky let nadace samotného jejího zakladatele a nositele Nobelovy ceny za genetiku Normana Borlauga. S touto cenou je spojena i odměna 250 000 dolarů.

„My tady máme obdobně erudované vědce, ale jelikož jde o agrární sektor, nejsou zřejmě pro společnost zajímaví,“ říká Václav Hlaváček a uvádí příklad jednoho z nich, doc. Ing. Jaroslava Doležala, DrSc., botanika z Brna, který už řadu let dává své výsledky výzkumu genetiky pšenic odolných proti suchu USA, kde dostal okamžitě velmi lukrativní nabídky, aby tam pokračoval ve svých výzkumech a uváděl jejich výsledky do praxe, což se taky děje. Bohužel, k využití dochází jinde, ne v jeho mateřské zemi.

„Přitom zemědělství a potravinářství je velmi perspektivní obor,“ dodává Hlaváček. Věří, že se dostavují možnosti, a to jak pro potravinářské uplatnění, tak nepotravinářské, a je proto nutné využít velkého potenciálu samotného zemědělství. „Lze tak řešit zaměstnanost na venkově, zvýšit příjmy do státního rozpočtu, změnit saldo zahraničního obchodu a zabezpečit celkový rozvoj venkova,“ konstatuje Hlaváček. Proto tolik horuje pro přijmutí národní agrární koncepce, včetně motivačního programu pro mladé vzdělané lidi.

Václav Hlaváček nezapře selské kořeny, ale ani zvídavost odborníka, kterému záleží na těch nejzákladnějších přírodních zákonech, jimiž se řídí zemědělská produkce. Vidí ale o to víc špatně nastavené bariéry, které u nás brání rozvoji produkce zdravých a vysoce kvalitních potravin, a nechce se spokojit s postupným pohřbíváním tohoto jinde tolik uznávaného oboru – zemědělství. Přejeme proto Václavu Hlaváčkovi, aby mu tento zdravý pohon nepokoje vydržel po mnoho dalších let a dokázal jím pohnout zatuhlým soukolím přezíravé nevědomosti našich politiků.

zdroj: Eugenie Línková