Felix Christian Matthes představuje Scénář vize pro Evropskou unii.
Foto: Pavel Fojtík/Ekolist

V hlavním příspěvku předvedl Matthes dva scénáře energetického vývoje. Referenční scénář, ukazující vývoj za předpokladu, že se nic nezmění, a scénář energetické vize. Podle referenčního scénáře vzroste mezi léty 2020 a 2030 spotřeba primárních energetických zdrojů o 17 %. Podle scénáře energetické vize by ve stejném období spotřeba primárních zdrojů mohla poklesnout o 13 %. Spotřeba ropy podle referenčního scénáře stoupne do roku 2030 o 5 %, podle scénáře energetické vize může být ve stejném časovém úseku omezena o 9 %.

Podle autora studie se při budování strategie ochrany klimatu a energetické koncepce musíme vyrovnat s následujícími výzvami: je nutné rychle snížit emise skleníkových plynů a stabilizovat jejich koncentrace v atmosféře na úrovni, která zaručí omezení nárůstu průměrné globální teploty na dva stupně Celsia oproti předindustriální éře. Vyřešit zabezpečení energetických dodávek, které jsou ohroženy jak omezenými zásobami fosilních paliv a uranu, tak očekávaným vysokým podílem těžby v politicky nestabilních regionech. A do třetice stabilizovat ceny na globálním trhu s energetickými komoditami i na liberalizovaných energetických trzích v jednotlivých zemích.
Možné zdroje k vyřešení těchto problémů vidí Matthes v uplatnění energeticky efektivních technologií jak v sektorech spotřeby, tak v energetickém průmyslu. Také obnovitelné zdroje mohou podle něj při výrobě elektřiny, vytápění, chlazení nebo v dopravě sehrát klíčovou roli. Mezi dva základní předpoklady pro naplnění energetické vize patří 30% snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 (v porovnání s úrovní roku 1990) a odmítnutí zásadního prodloužení provozní doby současných jaderných elektráren a investic do nových jaderných zdrojů. Pro naplnění energetického scénáře Matthes vytyčil tři hlavní oblasti, ve kterých je možné snížení emisí a na které je potřeba se hlavně zaměřit. První oblastí je výroba energie a doprava, které v současnosti produkují největší emise. Druhou oblastí, kde lze v energetice snížit emise, jsou především úspory energií. A třetí oblastí je využívání obnovitelných zdrojů energie nejen v energetice, ale i v dopravě, v oblasti vytápění a chlazení nebo v některých průmyslových procesech. Jako doplněk ještě Matthes zmínil technologii záchytu a ukládání uhlíku, která by mohla v budoucnosti podstatně přispět k omezení emisí oxidu uhličitého. Pro tuto technologii ale podle něj stále chybí regulační rámec.
K naplnění scénáře má podle Matthese vést splnění pěti základních kroků:
1) Silný důraz na opatření k energetické efektivnosti, což se týká všech elektrospotřebičů napříč všemi sektory, zlepšování energetických vlastností budov z hlediska efektivního vytápění a chlazení a přísné standardy pro výrobu automobilů a dalších vozidel.
2) Systémové změny ve veřejné dopravě a železniční nákladní přepravě, např. zrušení daňového zvýhodnění leteckých paliv, liberalizační přístup k transformaci železničních sítí, snaha o eliminaci zbytečné dopravy.
3) Podpora vyššího využívání obnovitelných zdrojů energetickým průmyslem i spotřebiteli energií, dosáhnout podílu obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny na úrovni 45 % do roku 2020 a 60 % do roku 2030 a stanovit podíl 20 % zásobování z obnovitelných zdrojů ve všech sektorech spotřeby jako cíl do roku 2030.
4) Zajištění nezbytných investic do energetické infrastruktury, např. rozvoj sítí zásobování teplem, které umožní lepší uplatnění biomasy a kombinované výroby tepla a elektřiny, vylepšení rozvodných soustav a zásobníků pro dodávky zemního plynu.
5) Uplatnění efektivních politických nástrojů, např.: posílení evropského systému obchodování s emisními povolenkami, podpora kombinované výroby tepla a elektřiny jako klíčové technologie pro využívání uhlovodíkových paliv i biomasy, stanovení vysokých standardů pro budovy, automobily i účinnost energetických spotřebičů, vyvinout mechanismy podpory pro zásadní nárůst využívání obnovitelných zdrojů při výrobě elektřiny, vytápění, chlazení a v dopravě, vypracovat jednoznačnou strategii EU pro zásobování zemním plynem a jeho využití podpora vývoje technologie záchytu a skladování uhlíku,podpora konkurenčního prostředí na trhu s elektřinou a zemním plynem s cílem umožnit nástup nových efektivních technologií.
Po představení scénáře následovala panelová diskuze. Claude Turmes, lucemburský poslanec Evropského parlamentu za frakci Zelení/Evropská svobodná aliance zdůraznil, že pro oblast střední a východní Evropy je nejdůležitější renovace starých, energeticky nevhodných budov, k jejíž financování lze použít evropských fondů. Jako dobrou věc, kterou Česká republika zdědila po minulém režimu, označil systém dálkového vytápění. Pokud ho budeme rekonstruovat a uhlí nahradíme biomasou, dojde podle něj k obrovskému snížení emisí CO2.
Jeho finská kolegyně Satu Hassiová zmínila příklad Anglie, kde se diskutuje o obchodování s emisemi CO2 pro jednotlivce. Ti, co tolik nespotřebují, by mohli prodat povolenky těm, kteří mají větší spotřebu. Kvóty by měly být ve všech zemích stejné. Byl by to zajímavý finanční zdroj pro sociálně slabší rodiny, které žijí v menších domech a nejezdí tolik autem. Nejdůležitější na tomto nápadu podle ní je, že by se lidé při kupování nafty nebo placení složenky za elektřinu zamysleli nad svými emisemi CO2.
Aleš Kuták, náměstek ministra životního prostředí, se dotkl tématu veřejné dopravy, když připomněl, že nové členské státy mají oproti starým státům vyšší podíl veřejné dopravy. V Praze probíhá 60 % cest za pomoci městské hromadné dopravy a ministerstvo životního prostředí chce tento trend udržet. Pomoci tomu má ekologická daňová reforma, která stanovuje nulovou daň pro elektřinu využívanou v železniční či městské dopravě. Osvobození od daně začne platit od začátku roku 2009.
Vojtěch Kotecký z Hnutí DUHA nejprve lehce zapochyboval, nakolik je boj proti klimatickým změnám opravdu zásadní agendou evropských Zelených a poté zdůraznil, že lepší než zdůrazňování hrozeb je pozitivní přístup. „V titulcích evropských novin se o hrozbě klimatických změn píše, že je to globální problém a tím to končí. Pokud se ale zaměříme na detaily, zjistíme, že řešení existují. Co potřebujeme, není zdůrazňování hrozeb, ale pozitivní přístup,“ tvrdí Kotecký a pokračuje: „Musíme se zaměřit na nové technologie, zvýšení konkurenceschopnosti, zdůraznit, že dojde k navýšení pracovních míst a ke snížení závislosti na dovozu energie.“
Toho, že scénář má svá zatím utopická místa, si je vědom i jeho autor. V diskusi prohlásil, že podle scénáře energetické vize bychom potřebovali 25% využívání obnovitelných zdrojů, a to i v oblasti dopravy. Toho lze podle něj dosáhnou pouze použitím biopaliv druhé generace, v současnosti však nevíme, zda taková paliva budou.

Konference byla jen jednou z řady vystoupení, na kterých Zelení propagují studii Scénář vize pro Evropskou unii.
Autor : Pavel Fojtík