Vědecký panel pro kontaminanty Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (EFSA–CONTAM) uveřejnil dne 13. února 2007 své stanovisko k výskytu nežádoucích kyanogenních sloučenin v živočišných krmivech.

Kyanovodík (HCN) se tvoří enzymovou hydrolýzou kyanogenních glykosidů, které vznikají u různých rostlinných druhů jako sekundární metabolity. U neporušených rostlin se kyanogenní sloučeniny nacházejí odděleně od hydrolytických enzymů. Drcením rostlinných materiálů fyzikálními postupy nebo žvýkáním se tato separace ruší a iniciuje se enzymová hydrolýza kyanogenních sloučenin, což vede v konečném důsledku ke tvorbě HCN. K hydrolýze, která vede k uvolňování HCN, dochází také působením mikroorganismů v trávicím traktu.

Kyanogenní glykosidy se nacházejí v rostlinné říši ve velkém. Typická krmiva, která obsahují kyanogenní glykosidy, jsou len, kořen manioku a zelené části čiroku (sorghum species). U lnu se používá jako krmivo koláč po vylisování oleje nebo zbytek po extrakci lněného oleje. Stejné platí o semenech různých Prunus species (používá se zbytek po extrakci nebo lisování). Kořen manioku se běžně zpracovává do chipsů, které se exportují do Evropy jako krmivo pro prasata.

V závislosti na pH se HCN může vyskytovat také jako kyanidový anion. Jak kyanovodík, tak kyanidy jsou toxické pro všechny živočišné druhy. Účinky HCN mohou vést k akutním smrtelným intoxikacím. Častěji se však vyskytují chronické intoxikace, pro které je charakteristické snížení růstu a neurologické symptomy pramenící z poškození tkáně v centrálním nervovém systému. Uvádí se, že přežvýkavci, u kterých flora v přední části žaludku přispívá k hydrolýze kyanogenních glykosidů, jsou citlivější k takovýmto sloučeninám než monogastričtí živočichové a lidé. To vede po expozici kyanogenním glykosidům k vyššímu výskytu klinických případů intoxikace u přežvýkavců.

Neexistují žádné systematické experimentální studie, které se zabývají přenosem kyanidu nebo jeho prekurzoru do jedlých produktů, např. masa, drobů nebo vajec. Rezidua kyanogenních sloučenin byla nalezena v játrech smrtelně intoxikovaných koz. Za předpokladu, že živočich není intoxikován kyanovodíkem a pokud se bere do úvahy kinetika a běžná metabolická dráha degradace kyanidu, jsou koncentrace kyanogenních sloučenin v mase nebo vejcích velmi nízké. Přenos reziduí kyanogenních sloučenin do mléka se prokázal u intoxikovaných zvířat. Za výše uvedeného předpokladu degradace kyanidu jsou však hladiny pravděpodobně velmi nízké.

Správnou zemědělskou a výrobní praxí při výrobě krmiv lze u zvířat zamezit klinickým i subklinickým intoxikacím. Panel expertů EFSA uvádí, že je třeba získat více informací o toxikologických účincích a o přítomnosti kyanogenních glykosidů v krmivech. Je také zapotřebí aktualizovat analytické metody pro stanovení celkového kyanogenního potenciálu.

Více informací o kyanogenních sloučeninách v krmivech je uvedeno v příloze.

 

Příloha: Stanovisko EFSA ke kyanogenním sloučeninám v živočišných krmivech a následně v potravinářské surovině (maso, mléko, vejce)