MF Dnes: Kam kráčíme? Není vykoupení bez nesnází a utrpení
Velikonoce u nás mají tak trochu dvě tváře. Na jedné straně jsou to převládající pohanské zvyky a tradice, jako je barvení vajec nebo „vyšlehání“ pomlázkou, na druhé straně je tu rozměr duchovní, který je možná na první pohled skrytý, ale o to je dnes aktuálnější.
19. 4. 2022 – Mladá fronta DNES/Hovory z lán(ů) – Velikonoce u nás mají tak trochu dvě tváře. Na jedné straně jsou to převládající pohanské zvyky a tradice, jako je barvení vajec nebo „vyšlehání“ pomlázkou, na druhé straně je tu rozměr duchovní, který je možná na první pohled skrytý, ale o to je dnes aktuálnější.
Titulek tohoto textu jsem si s mírnou parafrází vypůjčil od Henryka Sienkiewicze, z jeho románu Quo Vadis? (Kam kráčíš?), který pojednává o těžkém údělu prvních křesťanů za vlády císaře Nerona (54–68 n. l.). „Quo vadis, Domine?“ ptá se svatý Petr Ježíše, když ho potká při svém útěku z Říma. Ježíš odpoví: „Když ty opouštíš můj lid, jdu do Říma, aby mě ukřižovali podruhé.“ Petr se tak vrátí zpět a později jako před ním Ježíš umírá na kříži. V mnohém tak naplní Ježíšova slova, která jsou alespoň pro mě určitým poselstvím Velikonoc. „Kdo mě chce následovat, musí odložit své vlastní zájmy, nést kříž svých nesnází a utrpení a ve všem následovat můj příklad.“
Velikonoce, to není jen příchod jara, znovuzrození a naděje. Hlouběji pod povrchem poselství „svátků jara“ hovoří o tom, že aby přišlo vykoupení, musejí přijít i nesnáze a utrpení. Po těžké zimě přichází jaro, po období půstu přichází Boží hod.
Dokážu si představit, že teď většina čtenářů v nejateističtější zemi světa už dávno čte sportovní rubriku. Kdy jindy než o Velikonocích, kdy jindy než v současné nejisté době si je ovšem třeba položit otázku: „Kam kráčíme?“ Česko je geografickou, politickou a kulturní křižovatkou mezi Východem a Západem. Události posledních týdnů nás jasně přesvědčily o tom, že z bezpečnostního hlediska musíme patřit k Západu. My tedy kráčíme na Západ. Kam ale kráčí Západ?
Ten přešlapuje na místě a přemýšlí, jak to zařídit, aby na oko sankce vůči Rusku vypadaly drtivě, přitom aby to Západ příliš nebolelo. Je ale možné s Ruskem zároveň obchodovat, financovat jeho kampaň a očekávat, že tím ztratí motivaci dokončit hru, v níž vše vsadil na jedinou kartu? V další části evangelia se píše „Kdo si život a jeho radosti chce zachovat za každou cenu, ten přijde o všechno… Vždyť co člověku prospěje, získá-li celý svět, a jeho duše je zatracena?“ Západ teď symbolicky bojuje o vlastní identitu, svědomí, svou „duši“. Může přitvrdit, ale bude ho to bolet. Ať už v životě, nebo bibli jen málokdy přichází vykoupení bez nesnází a utrpení.
Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR
Zařazeno v Akce a semináře, Akce v regionu, Aktuality, KIS JMK