Konfliktního potenciálu si všimla i média. „Už se poprali?“ ptal se hned na úvod mého živého vstupu na ČT24 redaktor s odkazem na Troškovu filmovou klasiku.

Možná že kdyby jednání nebylo online, k fyzické konfrontaci by došlo. Dotační kyvadlo se totiž skutečně vychýlilo. Nicméně jinak, než tvrdí ministerstvo. Doposud platilo, že za stejnou službu společnosti, tedy péči o půdu, krajinu, zvířata a produkci kvalitních a zdravých potravin, se platí všem přibližně stejně s krácením u těch největších, kterému se dnes říká finanční disciplína, a výraznějším omezením podpor u větších žadatelů pro oblasti s přírodním znevýhodněním. Od roku 2023 se má platit více na tzv. první hektary a na ekologii. Ani v jednom případě přitom stát neočekává po potenciálních žadatelích jakoukoliv produkci.

Někteří účastníci pracovní skupiny si při podobně absurdní myšlence, že dotace by měly jít těm, kdo něco produkují, ťukali na čelo. Mně se v tu chvíli vybavil román Josepha Hellera, který už v roce 1961 prorokoval: „Jeho specialitou byla vojtěška, na jejímž nepěstování velmi vydělával. Vláda mu velice dobře platila za každý metrák vojtěšky, který nevypěstoval. Čím více vojtěšky nesklidil, tím více peněz od vlády dostal, a každý halíř, který se takto nevydělal, vynakládal na nákup dalších pozemků, aby mohl množství nesklizené vojtěšky stále zvyšovat.“

Jak snadné. Stačí si koupit pozemky a stát se tím „správným“ zemědělcem. Kyvadlo se tak vychýlí od skutečných zemědělců k těm, kteří se jen rozhodnout těžit dotace. Společnost bude házet prostředky do hluboké jámy, na jejímž dně se těží. Já osobně tomu říkám pracovně „těžba žitcoinu“, případně těžba ekožitcoinu. Zejména u ekologické produkce na orné půdě se totiž nemusíte trápit, zda vám něco vyroste.

Teď mají produkční zemědělci na výběr: buď také skočí do jámy a začnou těžit, nebo to jednoduše zavřou a nechají to někomu jinému. Ani na jednom scénáři nevydělá stát a už vůbec ne spotřebitel.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR