Kvantitativní uvolňování, které má zachránit hospodářství, vede ke ztrátě hodnoty peněz. Investoři i drobní střadatelé hledají způsob, jak tuto hodnotu úspor alespoň částečně uchovat nebo se vyhnout znehodnocení. Masivně se tak nakupují nemovitosti, drahé kovy nebo kryptoměny, což vede k dalšímu zdražení cen bytů, nájmů, elektroniky nebo emisních povolenek. Jen bitcoin má totiž vyšší spotřebu elektrické energie než celé Česko, což dokáže trhem s energiemi, ale i emisními povolenkami slušně zahýbat.

Inflaci pohání také zvýšení poptávky při stejné či právě kvůli koronavirovým omezením nižší nabídce, ať už to jsou plasty na výrobu testů, nebo počítačové čipy na těžbu bitcoinu, výkon home office nebo výrobu aut. Investice do infrastruktury a zelené ekonomiky, které mají být pro mnoho zemí OECD cestou z krize, přinesou další zdražení primárních i sekundárních surovin, stejně jako dražší logistika kvůli bezpečnosti a vyšším nákladům na „čisté“ zdroje energie. Nárůst životních nákladů a volání po sociální spravedlnosti pak asi zvýší mzdové náklady neúměrně reálnému zvýšení produktivity práce.

Co to má nicméně společného se zemědělstvím? Dlouhodobě se inflační tlak na potraviny dařilo vyvažovat veřejnou podporou pro primární producenty v podobě dotačních podpor na straně jedné a zvýšením efektivity na straně druhé. Dotační podpory nicméně nejsou vázány na produkci. Naopak zde existuje stále silnější tlak na to, jakoukoliv vazbu mezi veřejnou podporou a produkcí potravin zpřetrhat. V rámci Evropské zelené dohody se počítá ještě s větším omezováním produkce a silnějším důrazem na ochranu přírodních zdrojů.

To je určitě dobře, ale chránit je třeba i zemědělce, zemědělství a spotřebitele. Při současném nahlížení na zemědělství, které podle mnohých nemá problémy, totiž ubývá zemědělců, orné půdy i soběstačnosti Česka v základních potravinách. Pokud tento trend nezvrátíme, jednou zjistíme, že máme sice obnovitelné zdroje, ale neobnovitelné zemědělství.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR