Vylít premiéra i se zemědělstvím

Řepka olejka na kraji vesnice, to není jen tak lecjaká věc. Kvete žlutě a kritika se na ni snáší ze všech stran. Někdy hloupá, často nemístná. Alespoň takto nějak by nejspíš zněla aktualizovaná parafráze známé Wolkerovy básně. Řepka se totiž skutečně v České republice stala symbolem všeho negativního a v jarních měsících se často stává "žlutým hadrem na býka", který rozpoutává diskuzi o zdánlivých negativních dopadech jejího pěstování. Letos jsme, jak se zdá, začali o trochu dříve.

Řepka je přitom velmi důležitou zlepšující plodinou (dobrou předplodinou pro obiloviny, kterým po sobě v půdě nechává důležité živiny). Půdu pro řepku je třeba kvalitně připravit včetně důkladného prokypření (půdu pro další plodinu prokypří samotná hluboko kořenící řepka) včetně využití statkových hnojiv, které pozitivně ovlivňují humus v půdě. Řepka je na poli od srpna do července, tedy 11 měsíců, , a efektivně tak brání větrné a vodní erozi, což je dneska vedle sucha celospolečenské téma číslo jedna. Fungovanější znalci oboru by jistě našli mnoho dalších argumentů. Pro zemědělce samotné existuje vedle agrotechniky a péče o půdu ještě jeden zásadní argument, kterým je rentabilita pěstování. Se zvyšujícími se náklady na vstupech jako jsou paliva, pracovní síla, přípravky na ochranu rostlin (kde je možné vybírat z omezeného portfolia) nebo také cena nájmů, musí zkrátka zemědělec na jednu misku vah položit právě tyto náklady na straně jedné a tržby na straně druhé. V rozporu s rozšířeným mýtem neexistuje žádná dotace na pěstování řepky. Pěstitel je oprávněn pobírat pouze základní podporu na plochu, která v České republice činí přibližně 3500 korun na jeden hektar zemědělské půdy. Na tuto dotaci má nárok pouze v případě, že dodržuje všechny povinné podmínky hospodaření (zodpovědné nakládání s přípravky na ochranu rostlin), požadavky ochrany vod a udržuje půdu v dobrém zemědělském a enviromentálním stavu (ponechání posklizňových zbytků, zajištění půdního pokryvu, protierozní opatření). Pro srovnání je třeba uvést, že průměrná výše nájmu je dnes (samozřejmě podle místa hospodaření) často vyšší než základní platba na hektar.

Nicméně zpět k tématu řepky. Za přitakávání neinformované veřejnosti předložila skupina poslanců za stranu Piráti poslaneckou iniciativou novelu zákona o ovzduší, která ukončí tak zvané přimíchávání biosložky (metylesteru řepky olejné, MEŘO) do motorové nafty. Pokud by se řepka v současnosti využívala jen k potravinářským účelům, byla by její cena přibližně na 50-70 % současní hodnoty. Zemědělci by se tak vzhledem k rostoucím nákladům (náklady na hektar řepky se pohybují kolem 25-28 tisíc), při hektarových výnosech kolem 3-4 tun a realizační ceně 4500-6000 Kč za tunu dostali do záporných čísel. Jednalo by se přitom o všechny zemědělce. Nešlo by tedy jen o podniky Agroferu, které pěstují zhruba 18-20 tisíc hektarů řepky z celkových 400 tis. hektarů ploch. Zkrátka zemědělské podniky pěstují řepku na zbylých 380 tisících hektarech, ať už jsou malé, střední nebo velké, mají smůlu. Rozkaz zněl jasně, předseda vlády a předseda strany, která zvítězila v demokratických volbách, nesmí projet. Není čas lámat si hlavu s tím "kdo je kdo".

Doufejme, že si to nemyslí také ti ostatní zemědělci, ty třísky, které létají, když se kácí les a ta vanička, která se musí vylít i s panem premiérem. Svůj názor mohou koneckonců zemědělci projevit ve volbách, třeba už do těch do Evropského parlamentu, které nás čekají v květnu.

Jan Doležal, Agrární komora

Zdroj: Agrární komora České republiky