Ten na úvod svého vystoupení upozornil na aktuální debatu o reformě Společné zemědělské politiky po roce 2020 v kontextu probíhající klimatické změny, které představuje jednu z nejdůležitějších výzev nejen českého, ale i evropského zemědělství. Zvyšující se teplota a jiné rozložení srážek v čase přináší podle Jurečky do zemědělského podnikání vyšší míru nejistotu a klade na zemědělce vyšší nároky s ohledem na udržení vody v půdě a krajině a ochranu půdy před erozí. Řešení těchto otázek, které jsou z hlediska široké společnosti stále důležitější, je přitom podle Jurečky v přímém kontrastu se záměrem snižovat rozpočet pro zemědělství nebo uplatňovat u větších podniků krácení plateb. Jurečka zároveň upozornil na neustále se zvyšující nároky na zemědělce v otázce používání přípravků na ochranu rostlin nebo welfare zvířat, zatímco se do Evropské unie dováží množství potravin z třetích zemí, u kterých nejsme schopni zajistit podobnou úroveň standardů produkce.

Strategické plány jako příležitost nebo hrozba?

Velkou změnu z pohledu implementace Společné zemědělské politiky představují podle Jurečky tak zvané strategické plány, které na jedné straně představují větší míru flexibility pro jednotlivé členské státy, na straně druhé nicméně mohou do budoucna přinést řadu problematických bodů především s ohledem na možné zpomalení proplácení unijních prostředků do národního rozpočtu nebo narušení jednotného trhu. V souvislosti s narušením jednotného unijního trhu hovořil Jurečka také o otázka kofinancování Programu rozvoje venkova, které se napříč členskými státy výrazně liší, přičemž právě vyšší míra kofinancování umožňuje některým našim sousedům investovat do konkurenceschopnosti, diverzifikace nebo podporami na pohodu zvířat přímo podporovat živočišnou výrobu.

Zastropování není dobrý nápad

Bývalý ministr se dostal i k otázce zastropování, kde uvedl osobní příklad rodiny, kde tři synové hospodaří na různých výměrách, a proto jsou schopni se na tuto otázku podívat z různých pohledů. V případě České republiky se totiž zastropování při započtení všech vrstev přímých plateb včetně podpor pro citlivé komodity a plateb za dodržování postupů přízných pro klima a životní prostředí může zastropování týkat zemědělců hospodařících na 250 hektarech, v případech, že se věnují intenzivní živočišné výrobě nebo pěstují některou z citlivých komodit, to může být ještě méně. Jurečka proto europoslance upozornil také na důležitost zachování, či spíše navýšení obálky pro citlivé komodity a odmítnutí zastropování výměnou za podporu redistributivní platby, což by mohlo výrazně pomoci menším a začínajícím zemědělcům, především pak těm, kteří mají uzavřenou vertikálu, tzn. svoji produkci sami zpracovávají a prodávají.

Skutečného zemědělce bychom měli definovat sami

Jurečka se vyjádřil také k otázce aktivního, respektive skutečného zemědělce, který by měl být součástí reformy po roce 2020. Zde bývalý ministr zemědělství upozornil na značnou administrativní náročnost tzv. aktivního zemědělce, který skutečnému zemědělci předcházel a zaměření investičních podpor v minulých programovacích obdobích, které zemědělci naopak motivovali k tomu, aby zemědělskou prvovýrobu tak zvaně diverzifikovali o další výrobní činnosti. Nyní Komise navrhuje, aby zemědělci, kteří svoji ekonomickou činnost a zdroj příjmů skutečně diverzifikovali, prokazovali, zda jsou podle parametrů Komise skutečně zemědělskými prvovýrobci. To podle Jurečky nevysílá správný signál vůči zemědělcům a pro státní správu to představuje neefektivní administrativní výdaje. Na druhou stranu podle Jurečky reforma přináší i jiné zajímavé nástroje jako je například bilance půdních živin, která by podle něj značný potenciál nejen pro vlastníky, ale i uživatele zemědělské půdy, pokud se jí podaří uchopit správným směrem.

Pozice ministerstva

Ve velmi podobném duchu vystoupil také hlavní vyjednavač ministerstva zemědělství pro reformu Společné zemědělské politiky po roce 2020 Jiří Šír. Ten upozornil mimo jiné na posílení role evropského parlamentu v debatě o Společné zemědělské politice po přijetí Lisabonské smlouvy v roce 2009. Zatímco v minulém programovacím období byl v této otázce evropský parlament ještě nováček, nyní lze očekávat, že bude chtít do debaty promluvit mnohem výrazněji. I proto je podle Šíra důležité, aby ministerstvo zemědělství s českými europoslanci dobře komunikovalo. Šír po té krátce představil vládní pozici k reformě, která se téměř shoduje s pozicí Konsorcia, odmítá zastropování přímých plateb, podporuje navýšení obálky pro citlivé komodity a skepticky se staví k stanovení definice skutečného zemědělce na unijní úrovni. Velkou prioritou rezortu je také zjednodušení politiky a to jak pro státní správu, tak především citelné zjednodušení pro samotné zemědělce.

Pohled praxe

Pohled praxe pak v rámci úvodních vystoupení zastupoval prezident Agrární komory České republiky Zdeněk Jandejsek. Ten kritizoval návrh Evropské komise, který podle něj nebere v potaz vývoj světového zemědělství. Upozornil mimo jiné na skutečnost, že Evropská unie bude mít po odchodu Velké Británie pouze přibližně 450 milionů obyvatel, zatímco světová populace bude za 20 let dosahovat dvacetinásobku této hodnoty, tedy přibližně 9 miliard. Reformu je tak podle Jandejska třeba připravit především s ohledem na konkurenceschopnost a zajištění dostatečné kvalitní produkce, která odpovídá nejvyšším standardům, na které jsou zvyklí jak obyvatelé Evropy, ale také zákazníci v zemích, do kterých se evropská produkce vyváží. V této souvislosti Jandejsek nicméně upozornil na asymetrii mezi rostoucí produkcí potravin v tak zvaných starých členských zemích Evropské unie a snižující se produkcí potravin v zemích střední a východní Evropy, kde se zemědělská produkce orientuje čím dál více na produkci primárních komodit, které slouží například jako krmivo nebo surovina pro výrobu potravin na západ od nás. Jandejsek upozornil, že zemědělci v České republice jsou v ekonomických ukazatelích konkurenceschopní, nicméně veřejné rozpočty v Česku nejsou s to konkurovat veřejným rozpočtům a prostředkům směřujícím do zemědělství v zemích staré patnáctky.

Proto by se podle Jandejska v rámci chystané reformy měla Evropská unie soustředit především na tak zvanou externí konvergenci, tedy srovnání úrovně plateb na hektar napříč EU, kde momentálně panují značné rozdíly. Mimo to je podle Jandejska nutné zaměřit se na rozdílnou míru kofinancování Programu rozvoje venkova a národní dotace, které v řadě případů nejsou oficiálně notifikované, ale jejichž cílem je podpora zemědělství a navazujících odvětví.

Co bude dál?

V rámci diskuze europoslanci upozornili, že v současné době je třeba zaměřit se především na tak zvané kompromisní pozměňovací návrhy, které bude předkládat zpravodaj legislativy, kterým je v případě nejdůležitějšího legislativního aktu, tedy toho, který se týká strategických plánů Španělska Ester Herranz Garcia z lidovecké frakce EPP-ED. V prosinci bylo k tomuto legislativnímu aktu doručeno více než 5200 pozměňovacích návrhů, přičemž nyní se finalizuje jejich překlad a připravují se první kompromisní návrhy. Po té předloží zpravodajka legislativní akt Zemědělskému výboru Evropského parlamentu (COMAGRI), který bude o návrhu hlasovat. Návrh může přijmout jako celek a doporučit plénu (všem poslancům) tento návrh opět schválit jako celek, což je v tomto případě méně pravděpodobné, nebo se v rámci prvního čtení může hlasovat zvlášť k jednotlivým kompromisním návrhům, případně mohou jednotlivé frakce podávat ještě další pozměňovací návrhy, o kterých se může hlasovat. Po té přejde návrh do tak zvaného trialogu, kde se bude hledat kompromis mezi návrhem Komise, pozicí Rady a pozicí Parlamentu. Vzhledem k citlivosti a složitosti reformy a dalším faktorům jako je předpokládaný (i když v současné době s otazníkem) odchod Velké Británie z Evropské unie, potom lze očekávat projednání v Zemědělském výboru a následné odložení legislativy pro příští parlament, který bude na jednom ze svých prvních zasedáních po volbách hlasovat, zda si pozici výboru osvojí, či neosvojí.

Jan Doležal, Agrární komora ČR