V Brně o inovacích

Sérii přednášek zahájil tajemník Agrární komory České republiky Jan Doležal s přednáškou na téma „Inovace z pohledu Společné zemědělské politiky Evropské unie“, ve které se mimo jiné zaměřil na nově vznikající Strategické plány SZP pro období 2021-2027, jež přímo stanovují tak zvané indikátory, jako je např. kvalita půdy, kvalita vody, biodiverzita a další. Bez nutných inovací v rostlinné výrobě přitom nebude podle Doležala možné poměrně ambiciózní cíle, které si Česká republika hodlá stanovit například v oblasti ochrany půdy proti erozi dost dobře naplnit. Doležal upozornil také na navrhované snížení rozpočtu pro Společnou zemědělskou politiku a možné krácení přímých plateb pro větší podniky na jedné straně a pravděpodobně menší objem finančních prostředků v obálce Programu rozvoje venkova, ze kterého jsou investice do zemědělských podniků a inovace obvykle financovány. V budoucnu tak bude pravděpodobně kladen větší důraz kladen na inovace, které budou mít v praxi skutečný dopad, a lze očekávat, že nákup moderních technologií bude dost možná hrazen formou garance úvěrů a dotace úroků spíše než přímou dotací, jak tomu bylo doposud.

Na přednášku dále navázal docent Vladimír Smutný z Ústavu agrosystémů a bioklimatologie Mendelovy univerzity v Brně. Smutný prezentoval mimo jiné proměnu osevní skladby v České republice za posledních dvacet let související s úbytkem živočišné výroby, což mělo na rostlinnou výrobu zásadní vliv. V posledních letech navíc hektarové výnosy ohrožuje nejen nedostatek organické hmoty a chudší osevní postupy, ale také negativní klimatické vývoj, který s sebou přináší rostoucí průměrné teploty, ale především nižší srážkové úhrny a změnu jejich rozložení v čase. Zemědělci se tak častěji setkávají a potýkají s delšími epizodami sucha na jedné straně a s prudkými přívalovými dešti na straně druhé. I z tohoto důvodu je podle Smutného důležité, aby se na trh dostávaly nové odrůdy, které jsou proti teplotním výkyvům dobře odolné, popřípadě nové plodiny jako je například čirok, který nabízí vyšší odolnost vůči suchu ve srovnání s kukuřicí a poměrně dobré hektarové výnosy biomasy. Docent Smutný představil také výsledky z polní pokusné stanice Žabčice, kde byl zjišťován vliv předplodiny a technologie zpracování půdy na hektarové výnosy. Z hlediska legislativních požadavků, ale také hektarových výnosů se dobře osvědčilo používání meziplodin v kombinaci s pásovým zpracováním půdy (strip-till) a aplikací organické hmoty do půdy. Jako optimální se pak jevilo pěstování čistých meziplodin, nikoli směsek tak, jak to často vyžaduje legislativa. Docent Smutný otevřel také téma potencionálního omezení glyfosátu, který je důležitou součástí bezorebných protierozních technologií včetně pěstování meziplodin, zejména v letech, kdy nejsou přes zimu teploty dostatečně nízké na to, aby porost meziplodin jednoduše vymrzl.

Velmi zajímavá byla také přednáška Karla Prokeše z firmy KWS na téma inovace v agrotechnice kukuřice. Také Prokeš hovořil o současném problému klimatické změny a adaptace zemědělství na tuto skutečnost. Prokeš prezentoval mimo jiné srážkové úhrny na Vysočině, o které se v souvislosti s nedostatkem srážek příliš nehovoří, přesto zde za poslední čtyři roky chybí oproti průměru téměř 500 milimetrů srážek, což v současné době představuje srážkový úhrn za téměř jeden celý rok. Sucho mělo podle Prokeše negativní vliv také na stav lesů a kromě vodní eroze tak bude muset v příštích letech Vysočina muset řešit také erozi větrnou, protože vykácené lesy již nebudou poskytovat přirozenou ochranu polím před větrem. Podle Prokeše se v souvislosti s klimatickou změnou v České republice setkáváme s tak zvanou „hnědou krajinou“. Po mírné zimě totiž v posledních letech dochází k poměrně časné sklizni většiny polních plodin a velká část pozemků je tak od ukončení žňových prací až do podzimu bez vegetace. Krajina se tak snadněji prohřívá, do atmosféry se uvolňuje větší množství energie a přicházejí extrémní klimatické jevy, jako jsou přívalové deště a vichřice. Odpovědí by podle Prokeše mělo být ozelenění krajiny, ke kterému mohou přispět víceleté pícniny, cukrová řepa nebo kukuřice na zrno. Pěstování kukuřice se přitom v současné době z ekonomického hlediska (hektarové výnosy a tržní cena) jeví jako nejperspektivnější. V kombinaci s pěstováním meziplodin má pak pěstování kukuřice na zrno pozitivní vliv i na předcházení eroze a snižování výparu z půdy. Využití svazenky jako meziplodiny má navíc podle Prokeše výhodu v její nízké odolnosti vůči mrazům, což částečně eliminuje problém s její následnou likvidací. Meziplodiny navíc pozitivně ovlivňují bilanci živin a zabraňují vyplavení dusíku. V případě, že je po sklizni hlavních plodin aplikován digestát (obsah fosforu a draslíku) je třeba na jaře dodat už jen dusík a to ideálně zároveň se zasetím hlavní plodiny využitím technologie strip-till. Tím se zároveň snižuje počet pojezdů a zhutnění půdy. Dobrý zdroj dusíku v takovém případě představuje kejda, což vyžaduje, aby zemědělec provozoval kromě rostlinné výroby také výrobu živočišnou.

Využití těchto metod v praxi potvrdil Ivo Horák z Horákovy farmy v jihomoravské Čejči, kde jeho rodinná firma hospodaří na 1000 hektarech a kromě základních obilovin (ozimý ječmen, pšenice) se specializují na pěstování kukuřice, chov prasat a také produkci vína. Problémem podle Horáka jsou nyní především velmi nízké výkupní ceny vepřového masa, kdy ani ve špičkových chovech není možné bez dalších dotačních podpor dosáhnout rentability. Na závěr bloku přednášek vystoupil také Karel Bednář ze společnosti Strom, který prezentoval některé nové způsoby zakládání porostu včetně protierozních půdoochranných technologií, které se přizpůsobují konkrétnímu typu půdy a stanovišti. Cílem je omezení utužování půdy, což souvisí také s minimalizací počtu pojezdů. V této souvislosti bylo opět zmíněno také potenciální omezení využití glyfosátu, které by znamenalo nutnost mechanické likvidace plevelů, popřípadě meziplodin, což by vedlo k dalším pojezdům a utužování půdy.

Redakce Agrobase