Zemědělci s komisařem Hoganem, AK ČR byla při tom

Komisař pro zemědělství a rozvoj venkova Phil Hogan se v rámci své návštěvy České republiky sešel v pátek 19. října 2018 v Žabčicích u Brna také se zástupci nevládních organizací. Za Agrární komoru České republiky, která je zákonem ustanovená největší tuzemská nevládní organizace a jejíž členové produkují více než 70 % tuzemské produkce komodit, se schůzky účastnil její prezident Zdeněk Jandejsek. Úvodem zdůraznil, že osobně pochází ze selské rodiny s 12 hektary polí, která však byla v roce 1960 násilně donucena ke vstupu do družstva. I tak celý svůj profesní život spojil s prací v zemědělské prvovýrobě. K sektoru tedy má velice blízko, což se odrazilo i v jeho vystoupení pro komisaře Hogana, ze kterého níže vyjímáme podstatnou část informací.

V první řade chci reagovat na to, co tady bylo řečeno zástupcem Asociace soukromého zemědělství. V žádném případě není pravdou, že dotace jsou pro velké podniky vyšší než pro malé podniky. Naopak. Firmy, které jsou sdružené pod touto organizací, mají produkci asi 7 až 9 % z celku a hospodaří asi na 25 % půdy. Mám respekt k těm, kteří intenzivně pracují a starají se o krajinu. Je mezi nimi ale řada těch, kteří pobírají dotace třikrát až čtyřikrát větší než ti, kteří se výrobou zabývají. Jestli chceme v Evropě podporovat ty, kteří nedělají, a nebo upřednostnit, aby produkci dělalo jen pár zemí, které ji pak budou vozit po celé Evropě, prosím. Ale je potřeba říct, že systém bude takto nastaven. S tím já však nesouhlasím, protože jsem přesvědčen, že Brusel nezná podmínky, které tady máme, a z těch musíme vycházet především.

Agrární komora pečlivě vnímá diskuzi Evropské unii o nastavení rámce, který budeme mít v dalších letech. Ale zapomněli jsme na jednu základní věc, nad kterou se musíme rychle zamyslet. Jaká je strategie výroby Evropské unie v zemědělství směrem ke světu a ke světovým trendům? My jsme si zavřeli trh a konkurujeme si v rámci Evropy silou národních rozpočtů. Mluvili jste tady o tom, že musíme diverzifikovat strukturu výroby. S tím já souhlasím, ale jak to, že v Holandsku jsou dotace na hektar 400 euro, jak to že národní dotace v Holandsku jsou čtyřikrát až pětkrát vyšší, než jsou v České republice? Všimněme si naši koheze a koheze v Holandsku, kolik se přes ní do zemědělství dostává financí. Jestli si Evropa chce konkurovat národními rozpočty uvnitř vlastního trhu, tak to nebude mít dobrý konec. A to bych si nepřál.

Nikdo dnes neříká, jaké jsou světové trendy. Já jsem měl možnost projet celý svět a agrární vyspělé země, jako např. Austrálii, Nový Zéland, Brazílii, Argentinu, Spojené státy. Měl jsem možnost pobýt v moderních podnicích a vidět, jak fungují. Jsem přesvědčen, že bude pokračovat dělba práce. Snad nikdo si nemyslí, že i do budoucna budou zemědělci dělat 365 dní v roce na své farmě od rána do večera a vyrábět jenom úzký objem potravin. Snad nejsme tak naivní. Udělejme si strategii, která respektuje světové trendy. My jsme se tady zavřeli a hrajeme si na to, kdo vydělá více peněz, jestli vydělá víc peněz stará patnáctka nebo kolik těm novým státům pustíme, či nepustíme. To, co je dělba práce jsme se učili na základní škole. Měli bychom se zároveň podívat na jiná odvětví průmyslu, než je zemědělství. Podívat se, jaký je vývoj. Podívejme se na zemědělství v USA. Nesouhlasím například s řadou věcí z hlediska environmentálního, ale my se s nimi nemůžeme srovnávat. Evropa má nejlepší kvalitu potravin, má největší kontrolu potravin. Proč bychom se neměli bavit o tom, že budeme dělat potravin všude, nejenom kupříkladu ve Francii.

Statisticky máme doloženo, že v roce 1990 jsme měli stejnou intenzitu výroby jako Německo a jen o něco menší intenzitu jako mělo Holandsko. Dneska tyto státy mají v jednotlivých komoditách sedmkrát až desetkrát větší produkci na hektar. My, díky tomu, že jsme neměli finanční možnosti, tak jsme se naopak propadli na třetinu produkce roku 1990. Naše úrodná půda pak směřuje k tomu, aby se na ni nic nedělalo. To ale není správný směr. Osobně chci, aby Evropa, která potraviny umí, má chytré lidi a má přírodní podmínky, aby tato Evropa držela spolu a aby svou produkci uměla nabídnout.

Svět bude mít v roce 2050 asi 10 miliard obyvatel a k jejich nasycení bude potřeba o 70 % potravin více. My jsme schopni být vývozci a prodejci, každá země má nějaké návrhy, které se snažíme prosadit. To je systém Evropské unie. Ale teď rozhodne co? Rozhodne síla hlasů EU 15 a síla národních rozpočtů, tedy jen síla kapitálu o tom, zda i náš středoevropský region bude vyrábět? To nepovažujeme za správné. Například Bavorsko svými podporami motivuje sedláky ke slučování farem. Navenek však mluví o tom, jak je potřeba zastropovávat. Vždyť to je všechno proti základním ekonomickým zákonům. Nesmíme zapomínat na základní věci, které souvisejí s konkurenceschopností a hlavě produktivitou práce a koncentrací. Návrhy, které jsou v SZP k dispozici, jsou proti tomu. Pojďme změnit směr. Pokud to budeme dělat takhle dál, tak generace, které přijdou po nás, nás určitě nepochválí.

Systém by měli navrhnout odborníci z praxe. Takoví, kteří mají výsledky, ne ti, kteří mají jenom hektary, nebo ti, kteří mluví o tom, že potřebují dotace. K odborníkům přidat ekonomy a prognostiky a podívat se do světa. Na tomto základě vytvořit systém, jak má unie dál fungovat. Z toho by také vycházelo nastavení podpor, samozřejmě pro všechny, i pro ty, kteří hospodaří v horších podmínkách. Souhlasím také s redistribucí, menší farmy mají větší podíl lidské práce, musíme jim přidat. To všechno akceptujeme.

Jsem člověk, který je zastáncem Evropy, ale to, co se nyní děje v zemědělské politice, není přínosné. Tři roky mluvíme o tom, jak bude vypadat společná zemědělská politika. Problémem je, že do toho mluví všech 28 zemí. A z každé zemi pak tři, pět, šest organizací. Byl jsem na jednání na Copa Cogeca a viděl jsem, kolik organizací zastupuje například Německo. Takto shodu nenajdeme.

Všichni mluvíme o jednotném trhu. Jaký máme v Evropě jednotný trh? Vždyť dotace na plochu máme každý jiné. A národní dotace? To je pečlivě střežené tajemství každé země. Například my jsme ještě před třemi lety nedostávali téměř žádné a v roce 2013 to bylo jenom 800 mil. korun. Dalším příkladem je koheze. V některých státech je 15 % a například v Rakousku 100 %. Německo má kohezi 59 %. Víte, co je to, když mají tak silnou zemědělskou výrobu a takovou produkci, že můžou vložit do zemědělství 59 či 100 %? Často mluvíme jenom obecně, ale proč se nevrátíme k věcem, které jsou reálné? Například citlivé komodity. Samozřejmě, kdo neprodukuje, tak ten podporu na citlivé komodity nepotřebuje. Podporu potřebuje ten, kdo zažívá silné tržní výkyvy s touto produkcí. Víte, jak to vypadá v současné dobé ve vepřovém mase? Já ano, protože náš podnik vepřové produkuje. A nebo proč pět zemí EU nechce přispívat do společného rozpočtu, jde mimo jiné o Holandsko, nebo Rakousko. Důvod je jednoduchý. Jestli jejich zemědělci mají v podmínkách EU 400 euro na hektar a v PRV mají plnou kohezi, proč by chtěli přispět do společného rozpočtu? Všechny peníze, které by daly do rozpočtu, budou pro všechny ostatní státy, tak proč by posilovaly konkurenci? Jsem připraven k další diskuzi.

Mgr. Ing. Jarmila Dubravská, Ph.D.