Když zaměstnanci žízní…

… nabídne jim zaměstnavatel vodu. Nebo i něco lepšího. Pak si ovšem musí být vědom daňových dopadů.

Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, stanovuje v § 53 rovněž požadavky na zásobování vodou, a to pitnou vodou a vodou pro zajištění osobní hygieny zaměstnanců.

Pitnou vodou se přitom rozumí podle § 3 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, veškerá voda v původním stavu nebo po úpravě, která je určena k pití, vaření i přípravě jídel a nápojů, voda používaná v potravinářství, voda, která je určena k péči o tělo, k čistění předmětů, které svým určením přicházejí do styku s potravinami nebo lidským tělem, a k dalším účelům lidské spotřeby, a to bez ohledu na její původ, skupenství a způsob dodávání. Zákon zde odkazuje na směrnici Rady 98/83/ ES o jakosti vody určené pro lidskou spotřebu. Za pitnou vodu se tedy považuje nejen běžná kohoutková voda, ale i balená pitná voda v PET lahvích nebo ve velkoobjemových barelech. Za pitnou vodu se naopak nepovažuje přírodní léčivý zdroj a přírodní minerální voda, o níž bylo vydáno osvědčení podle lázeňského zákona č. 164/2001 Sb.

U pitné vody je daňový příznivý režim jako u ochranných nápojů. S ohledem na zákonnou povinnost zajištění dostatku pitné vody se pro zaměstnavatele jedná o daňově plně uznatelný výdaj (náklad) a u zaměstnance není pitná voda vůbec předmětem zdanění, a tak nepodléhá ani veřejnoprávnímu pojistnému.

Všechny ostatní případy poskytování nealkoholických nápojů zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti, např. čaje, ovocné džusy, limonády, minerálky, káva, horká čokoláda, nealkoholické pivo atd., jsou pro zaměstnavatele daňově neúčinné. Stanoví tak § 25 odst. 1 písm. zm) ZDP uvádějící jako nedaňový výdaj hodnotu nealkoholických nápojů poskytovaných jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti.

V některých případech zaměstnavatel neposkytuje zaměstnancům nealkoholické nápoje ke spotřebě na pracovišti zcela bezúplatně, ale za určitou, zpravidla velmi mírnou úplatu. Hodnota nápoje se pak stává pro zaměstnavatele daňovým výdajem, a to právě do výše těchto přímo souvisejících příjmů od zaměstnanců.

Daňově příznivější a jednodušší je pohled ze strany zaměstnance, pro kterého se jedná bez omezení o příjem osvobozený od daně z příjmů ze závislé činnosti a tím pádem nepodléhá ani pojistnému na sociální a zdravotní pojištění. Stanoví tak § 6 odst. 9 písm. c) ZDP osvobozující od daně z příjmů fyzických osob hodnotu nealkoholických nápojů poskytovaných jako nepeněžní plnění ze sociálního fondu, ze zisku (příjmu) po jeho zdanění anebo na vrub výdajů (nákladů), které nejsou výdaji (náklady) na dosažení, zajištění a udržení příjmů zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti.