Nepouštět už dál zemědělství žílou
Nepouštět už dál zemědělství žilou Jsme v období, kdy naše zemědělství postihla po roce, který byl pro chovatele dojnic jako jediný v tomto století ekonomicky velmi zajímavý, opět mléčná krize. Ta je bohužel v tomto století u chovatelů dojného skotu častější než ekonomicky velmi zajímavé roky. Nákupní cena mléka se blíží k 7 korun za […]
Nepouštět už dál zemědělství žilou
Jsme v období, kdy naše zemědělství postihla po roce, který byl pro chovatele dojnic jako jediný v tomto století ekonomicky velmi zajímavý, opět mléčná krize. Ta je bohužel v tomto století u chovatelů dojného skotu častější než ekonomicky velmi zajímavé roky. Nákupní cena mléka se blíží k 7 korun za litr, tj. hluboko pod výrobní náklady i dobrých chovatelů a objevují se opět snahy o zrušení chovů ze strany zemědělců, informace o přebytcích, ze strany zpracovatelů a informace o tom, že chov skotu u nás nemá takovou budoucnost, jako v okolních zemích. Tato všechna slova nejsou férová vůči celému našemu zemědělství, a proto se musíme proti nim důrazně ohradit. Zkrátka nemůžeme řešit, tedy vlastně neřešit, mléčnou krizi tím, že opět snížíme stavy dojného skotu. To už není dál možné, protože už teď jsme to přehnali a máme čtvrtinu stavu dojnic z roku 1990. Produkci mléka máme na hektar zemědělské půdy poloviční než v sousedním Německu.
Mléko není jen důležitá potravina, ale je to také páteř zdravé kulturní, tradiční krajiny ve střední Evropě. Je to komodita, která nejen dává zdraví spotřebitelům, ale i zajišťuje úrodnou tradiční českou krajinu a v ní zaměstnanost. Proto je nezbytné tento sektor podporovat srovnatelně, jako je tomu v zemích, o jejichž pragmatické hospodářské politice nikdo nepochybuje (např. Německo).
V naší zemi, kde jsou z minulého století překopané vazby mezi dodavateli a zpracovateli, kde jsme i narušili vazbu spotřebitele ke svému zemědělci, je nutné o to intenzívněji podporovat, a pečovat o citlivé komodity a o mléko obzvlášť.
Je potřebné pečovat o tuto mléčnou komoditu. Začít bychom měli u chovatele dojnic přes zpracovatele až po zákazníka. Náš chovatel musí mít možnost obdobných národních a regionálních podpor tak, jak je to v okolních zemích, které významně ovlivňují náš trh (zejména Německo a Polsko).
Stejně tak si obdobné podmínky jako jeho zahraniční konkurent zaslouží i český potravinář a to ten, který se srovnatelně jako jeho zahraniční kolega chová k zemědělským prvovýrobcům.
Vzhledem k nevyvážené situaci na našem trhu, kde působí silné maloobchodní řetězce na straně jedné a daleko méně silné mlékárny a zemědělci, je v zájmu zachování produkce mléka u nás potřeba podporovat odbytové sdružování těch, kteří jsou v této vertikále slabšími.
Je nutné dále a dále opakovat našemu spotřebiteli, že vše levné není zdravé, a v případě dovozů některých zahraničních potravin se nabízí také otázka, že levné je to jenom proto, že je to v zemi původu přebytek. Navíc těžko pochopit ekologičnost a čerstvost potraviny, která než k nám doputuje, tak procestuje polovinu EU. Český zákazník si už snad uvědomuje, jak je důležité pro jeho zemi kupovat české potraviny. I když ten náš zákazník není vlastenec, tak určitě není hlupák, aby si neuvědomoval, že zejména jde o zdraví, které má největší hodnotu, a tak tím spíše platí argument typu „nejsem tak bohatý, abych si kupoval levné věci“.
Stálo by za to, pomoci našemu spotřebiteli, který má konečně zájem o českou potravinu, aby ji v těch všech našich vlajkách na letáčku zahraničních maloobchodních velkořetězců opravdu našel. Proto u důležitých potravin by měl obchod dodržovat určitý minimální podíl českých výrobců, jejichž domácí původ bude deklarován ministerstvem zemědělství, tj. oficiální záruka, že se nejedná o přebalenou zahraniční surovinu.
Chov dojného skotu v naší zemi byl a je základní odvětví našeho zemědělství. Musíme se snažit, aby právě v zájmu celého zemědělství tomu tak bylo i nadále. Je důležité k tomuto citlivému sektoru přistupovat opravdu citlivě a dlouhodobě tj. nikoliv jen v době mléčných krizí. Je i z národohospodářského pohledu snad jasné, že vložená koruna daňových poplatníků do podpory tohoto sektoru se daleko lépe zhodnotí, než při podpoře zemědělské produkce s menší přidanou hodnotou nebo či dokonce při podpoře neprodukce.
Ze všech zmíněných důvodů je mléko pro kulturní krajinu v naší části Evropy opravdu určitou krví zemědělského organismu a je potřeba, o tuto základní tekutinu našeho zemědělství, se dle toho starat, nikoliv jen dále „pacienta“ usmrcovat pouštěním žilou.
Autor článku: viceprezident AK ČR a předseda RAK Pardubického kraje ing. Leoš Ŕíha
Zařazeno v Ekonomika a politika, Zemědělství
