Uvedený princip redistribuce, jehož přijetí dosud zcela odmítaly právě velké zemědělské podniky, by měl přitom i pro ně celou řadu zatím zcela opomíjených pozitiv. V prvé řadě by přijetí principu redistribuce neznamenalo krácení přímých plateb o pět procent pro podniky, jejichž dotační podpora by byla v rámci SAPS vyšší než 150 000 eur. To v praxi znamená, že by zemědělci v ČR nepřišli ani o korunu nárokových dotací, o jejichž maximální zachování usiluje například Zemědělský svaz ČR nebo Agrární komora ČR s tím, že platby na plochu představují pro zemědělce faktickou dotační jistotu. To je také důvodem, proč se uvedené organizace brání převodu finančních prostředků z Pilíře I do Pilíře II. K tomu lze nicméně dodat, že při přijetí degrese a krácení o pět procent by právě tyto prostředky do Pilíře II převedeny byly – naši zemědělci by tedy o tyto peníze nepřišli, ale nebyly by součástí jistoty přímých plateb. 

Lze namítnout, že ČR může využít princip degrese s odpočtem mzdových nákladů včetně povinných odvodů, což by podle propočtů Ústavu zemědělských a ekonomických informací (ÚZEI) umožnilo ČR využít skutečně téměř všech peněz na přímé platby, respektive, ČR by na využití takového principu ztrácela zhruba jen jedno procento přímých plateb, které by muselo být převedeny o na jiné účely. Past takového řešení ovšem existuje. V případě, že ČR uplatní degresi s odpočtem mzdových nákladů, musel by každý dotčený podnik vést u každého pracovníka evidenci, kdy se věnoval prvovýrobě, včetně vedoucích manažerů podniku, přičemž tato evidence by byla kontrolována Státním zemědělským intervenčním fondem (SZIF) jakožto platební agenturou zodpovědnou za podmínky pro vyplácení dotací. To v praxi znamená, že by byly, sice neveřejně, ale přesto dostupné veškeré informace o mzdách vedoucích pracovníků zemědělských podniků a informace o jejich pracovním nasazení a manažerské činnosti. Vzhledem k tomu, že v ČR se žádná neveřejná informace neutají, lze očekávat, že například jako předmět konkurenčního boje nebo osobních emocí budou najevo postupně vycházet skutečnosti, které si leckdo vůbec nemusí přát.
Minimálně pro úvahy o zavedení principu redistribuce mluví ale více důvodů. Jedním z nich je skutečnost, že na tomto principu by v „rozmělnění“ dotací nejvíce „prodělaly“ podniky s nejrozsáhlejší obhospodařovanou plochou – což jsou často zemědělci hospodařící v podhorských a horských oblastech na trvalých travních porostech, které část zemědělců kritizuje za pobírání „velkých peněz za málo muziky“. Tímto způsobem by se peníze „travařům zkrátily“, pokud by ale byly takové plochy zatíženy dostatečným koeficientem VDJ, byl by takový propad dotačně kompenzován za rozvoj živočišné produkce. Což se jeví jako spravedlivé. Dalším podpůrným argumentem pro redistribuci je faktická podpora speciálních plodin, jako je ovoce, zelenina, nebo třeba chmel. Tyto komodity se obvykle pěstují na pozemcích o menších výměrách, a princip redistribuce by se tak mohl stát podpůrným nástrojem tuzemské strategie usilující o zvýšení české produkce ovoce a zeleniny mírného pásma.

Možná to mělo být úvodní sdělení – totiž, o čem že to onen princip redistribuce vlastně je. Zcela jistě je to totiž nástroj podpory menších zemědělských subjektů. Principem je totiž možnost dotovat prvních 89 hektarů zemědělského podniku až 165 procenty základní sazby přímé platby, přičemž podle regulí EU lze na tuto redistribuční platbu využít 5 až 30 procent z peněz na přímé platby vyčleněných pro tu kterou zemi. Dlužno ale podotknout, že zvýšenou sazbu na 89 hektarů by braly i velké zemědělské podniky. A dlužno také podotknout, že v ČR by se podle propočtů na princip redistribuce vyčerpalo maximálně pět procent z celkových přímých plateb, takže velké podniky by zas tak o moc v praxi nepřišly. V zásadě by to bylo totéž, kdyby se v ČR uplatnil princip degrese bez odpočtu mzdových nákladů. Nebylo by proto od věci začít také o této variantě vážně uvažovat, protože jde kromě podpory menších farmářů také o lépe zacílené finanční prostředky i v režimu nárokových dotací. Možnou inspirací by mohl být pro ČR i největší obchodní partner – Německo. To se k principu redistribuce již rozhodlo, přičemž tamní zemědělci dostávají na prvních 30 hektarů dotovaných pozemků 50 eur navíc. A ještě jedna poznámka – redistribuce není administrativně náročná, systém by bez problémů zvládl některý ze stávajících programů SZIF.

Petr Havel