Výročí komory se blíží

Ustavující sněm Agrární komory ČR v roce 1993 se konal ve velmi komplikovaném období mnoha zásadních změn ve společnosti i v zemědělství samotném. „Velké změny, zejména transformace majetkových vztahů, vstup České republiky do Evropské unie a další provází Agrární komoru ČR po celou dobu její dvacetileté existence.

Ve dvou po sobě rychle jdoucích krocích byly zrušeny dotace spotřebitelských cen potravin, které v roce 1989 představovaly 42 Kčs na 100 Kčs nákupu v maloobchodě. Na minimum se snížily dotace do zemědělství. Byl liberalizován zahraniční obchod. Takzvané rozdílové ukazatele, které představovaly u zemědělských výrobků a potravin v průměru asi 50 % dotací při vývozu, byly nahrazeny nízkými celními sazbami při dovozu. Evropská unie měla 2,5krát vyšší cla, než si vyjednala Česká republika, a přes všechny dohody takzvanou dvounulovou variantu a double profit se rozdíl podstatně nezměnil. Transformovala se jednotná zemědělská družstva na družstva vlastníků nebo na společnosti, vydával se majetek z družstev a státních podniků podnikatelům, kteří se rozhodli hospodařit individuálně. Privatizovaly se státní statky, vydávaly restituce a podobně. Zemědělství tedy procházelo obdobím velkého kvasu, zpřetrháním zažitých vazeb a vytvářením nových.

Vyjednávaly se podmínky vstupu do Evropské unie a v poslední době podmínky revidované společné zemědělské politiky EU na období let 2013 až 2020,“ konstatuje Jan Záhorka, který u zrodu Agrární komory ČR stál a až do předloňského roku vykonával funkci tajemníka komory, nyní je poradcem prezidenta Agrární komory ČR Jana Veleby.

Úbytky zemědělské půdy jsou velké

„Výrazné změny prodělala i struktura nejzákladnějšího výrobního prostředku zemědělství, zemědělská půda. Za dvacet let ubylo 59 tisíc hektarů zemědělské půdy, to je výměra jednoho okresu, výrazně více však orné půdy, a to 182 tisíc hektarů. Na druhé straně se zvýšila plocha trvalých travních porostů o 120 tisíc hektarů a lesní půdy o 33 tisíce hektarů,“ říká dál Jan Záhorka. Snížila se plocha obilnin o 129 tisíc hektarů. Výrazně klesla plocha ječmene o 254 tisíc hektarů. Výměra pšenice se zvýšila o 57 tisíc a kukuřice o 89 tisíc hektarů s indexem 391. Přes výrazné kolísání výnosů i sklizní je patrný rekordní nárůst sklizně kukuřice a výrazné snížení produkce ječmene.

Téměř trojnásobně se zvýšila plocha řepky a spolu s významným růstem hektarových výnosů se docílilo v roce 2012 zhruba 3,8násobku sklizně v roce 1992. V roce 2013 se očekává výnos přesahující 3 t/ha a sklizeň přes 1,3 milionu tun.

O téměř 60 % se snížila výměra cukrovky. Díky více než dvojnásobnému zvýšení hektarového výnosu je snížení sklizně jen deset procent. Výrazně se zvýšil i výnos cukru z jednoho hektaru. Plochy brambor se při zvýšení výnosu o jednu polovinu snížily na méně než jednu třetinu původních ploch a sklizeň se snížila o 60 %.

Rozdílný vývoj byl u speciálních trvalých kultur. Plochy plodících vinic se díky podpoře státu před vstupem do Evropské unie zvýšily téměř o 43 %, chmele naopak snížily skoro o 60 %. Srovnání sklizní v roce 1992 a 2012 však není vypovídající pro velké poškození mrazy, zejména vinné révy.

Prudký pokles stavů prasat a krav

Velké změny prodělala i struktura živočišné produkce. Téměř o dvě třetiny se snížily stavy prasat a prasnic, o více než polovinu stavy skotu, krav skoro o polovinu, ovcí o 36 %, o jednu čtvrtinu stav kmenových včelstev. Výrazně se snížily i stavy drůbeže, i když údaje nejsou plně srovnatelné. Výrazně se zvýšila užitkovost u dojnic a se 7433 l mléka na krávu a rok se řadíme k předním státům v Evropě. Za srovnávané období se tento ukazatel zvýšil téměř dvakrát. Průměrná snáška vajec se zvýšila o 23 % a počet odchovaných selat na prasnici téměř o 44 %.

I přes výrazný růst užitkovosti se pokles stavů hospodářských zvířat projevil v poklesu živočišné produkce u mléka o více než jednu čtvrtinu, u hovězího a vepřového masa o téměř 60 %. Zvýšila se produkce drůbežího masa a medu.

O čem vypovídá souhrnný zemědělský účet

O peněžním vyjádření zemědělské produkce vypovídá souhrnný zemědělský účet sestavovaný podle evropské metodiky od roku 1998 ve stálých cenách roku 2000.

Největší z rostlinné produkce českého zemědělství je výroba obilovin, a to 20 až 26 mld. Kč při výrazném meziročním kolísání, nicméně s tendencí růstu. Druhou nejvýznamnější položkou 10 až 13 mld. Kč jsou technické plodiny, z nich nejvýznamnější jsou řepka a cukrová řepa. Po výrazném kolísání a pak snížení výkyvů je tendence posledních dvou let zase ve znamení meziročních výkyvů.

Třetí nejvýznamnější položkou rostlinné produkce jsou krmné plodiny s menšími meziročními výkyvy. S ohledem na snižování stavů zvířat a živočišné výroby však představují jen méně než jednu třetinu ve srovnání s produkcí obilovin a technických plodin.

Sestupná tendence je i v produkci brambor a ovoce. Produkce zeleniny víceméně stagnuje. Z živočišné výroby je největší produkce mléka okolo 20 miliard korun. Střídají se období růstu a poklesu. Produkce z chovu prasat je dlouhodobě na strmé sestupné trajektorii z téměř 18 mld. Kč na 9,5 mld. Kč. Dlouhodobá tendence snižování produkce je i v chovu skotu, i když mírnější. Tendence v chovu drůbeže je růstová, ale s výraznými výkyvy. Jednoznačně sestupná je tendence v produkci vajec.

Rostlinná produkce roste, živočišná se propadá

V posledních letech je patrné zejména výrazné kolísání produkce zemědělského odvětví, které je ovlivněno zvláště meziročními změnami v rostlinné výrobě.

U živočišné produkce je velmi výrazná trajektorie snižování a nižší podíl na celkové zemědělské produkci než rostlinné již od roku 2003. Graduje tak dlouhodobá tendence prohlubování strukturální krize mezi růstem rostlinné produkce a snižováním živočišné výroby s následným poklesem finalizace a vlivem na hrubou i čistou přidanou hodnotu. S tím souvisí i kolísání mezispotřeby. Spotřeba fixního kapitálu po letech stagnace začala také kolísat. Vše jsou to projevy značné nestability přírodních vlivů i ekonomického prostředí.

Záleží na prosazení našich národních zájmů v EU

„Vývoj základních ukazatelů českého zemědělství za dvacet let jednoznačně ukazuje tendenci k nevyvážené hospodářské soustavě. Jde o tendenci k výrobě základních rostlinných produktů s nízkou přidanou hodnotou a snižování živočišné produkce, která spotřebovává rostlinné výrobky a do finálních výrobků hodnotu přidává. Záleží na prosazení Strategie růstu českého zemědělství a potravinářství do roku 2020, zda se podaří nepříznivou tendenci zvrátit. Záleží na tom, jak se podaří zaměřit naše národní pravidla agrární politiky v rámci společné zemědělské politiky Evropské unie,“ uzavírá bilancování Jan Záhorka.

zdroj: Eugenie Línková