Vzhledem k tomu, že schválené navýšení představuje objem benzínu a nafty se ziskem asi 700 milionů korun před zdaněním, je odpor k biopalivům pochopitelný. Již méně pochopitelná je neuvěřitelně nízká odborná úroveň diskuse. Rád bych proto za zemědělce k této problematice sdělil základní fakta a reagoval na polemiku k tomuto tématu v minulých dnech.

 Řepka je zúrodňující plodinou

Jak je to se škodlivostí řepky a jejích obrovských plochách. Pravda je taková, že ozimá řepka je plodina, která v osevním postupu působí velmi příznivě. Patří k zúrodňujícím plodinám, zanechává v půdě velké množstvím organických zbytků a je vhodnou předplodinou pro rostliny náročné na výživu. Například obiloniny. Mýty o její škodlivosti jsou absolutní nesmysl, lépe řečeno výmysl.

Pokud se týká objemu plochy, na které se řepka pěstuje, její horní hranice je dána striktně agrotechnickými požadavky, které říkají, že na tom samém poli může přijít po sobě až za čtyři, nejlépe pět let. Když se tato zásada nedodrží, klesá výnos a zhoršuje se její zdravotní stav. V minulém roce se řepka pěstovala na čtrnácti procentech obdělávané orné půdy. Je to opravdu tak mnoho? Obilí se pro zajímavost pěstuje na šedesáti procentech orné půdy. To je horší a přesto na něj nikdo neútočí. Kdo by si také všiml kvetoucího obilí, má malé šedé kvítky, které se v syté zeleni ztrácí, zatímco řepka je výrazně žlutá a té si všimne každý. I „odborníci“, kteří tak zasvěceně proti ní píší.

Ubývá pícnin a schopnost půdy zadržovat vodu se snižuje

Problém českého zemědělství, které dopady na životní prostředí a na krajinu nesporně má, není v řepce, je v něčem jiném. Je v tom, že se dramatickým způsobem mění plochy plodin v osevním postupu. Ubývají plodiny, které zúrodňují půdu a zadržují vodu ve prospěch plodin s velkoplošnými pěstebními technologiemi, především obilí. V současné době pěstují zemědělci pícniny na orné půdě (jetel, vojtěška, trávy) už jenom na patnácti procentech. V polovině devadesátých let, kdy začala transformace českého zemědělství, tvořily pícniny třicet procent ploch.

Obilí se dnes pěstuje na šedesáti procentech obdělávané orné půdy. V polovině devadesátých let to bylo o deset procent méně. Jaký má tento vývoj dopad? Velmi podstatný. Zhoršuje se struktura půdy, klesá obsah organických látek, zhoršuje se schopnost jímat vodu. Úbytkem polí s pícninami v krajině ubývají prvky se schopností zadržet vodu. Důvodem tohoto krajně negativního vývoje s dopady na samotnou půdu a krajinu je trvalý pokles stavů hospodářských zvířat. Hlavní konzument zelené hmoty je skot. Jeho dnešní stav v České republice je 1,3 milionu kusů, v polovině devadesátých let to bylo 2,5 milionu kusů. Toto a nikoli biopaliva je hlavní problém českého zemědělství s dopady na přírodu a člověka.

 V okolních státech je podíl biopaliv vyšší

Jaké jsou objemy přimíchávání biopaliv v sousedních zemích? Pokud se týká celkového podílu, tedy bioetanol v benzínu plus řepkový metylester v naftě, pak Rakousko, Polsko a Německo je letos na podílu 5,75 % a Německo vykazuje 6,75 %. Příští rok bude mít Německo a Rakousko 7 %, Polsko 6,2 % a Slovensko zůstane na letošní úrovni. To jsou fakta. A navíc řeč je nikoliv o objemových, ale o energetických procentech, takže rozdíl mezi ČR a těmito státy je ještě vyšší. Lze ještě dodat, copak by Němci dělali něco, co nemá smysl, co poškozuje motory a životní prostředí? Přimíchávání rostlinných produktů do paliva naftových motorů plánoval už jejich vynálezce Rudolf Diesel. Svůj plán už ale nestihl uskutečnit, v říjnu 1913 za dosud nevyjasněných okolností zmizel.

Jan Veleba, prezident Agrární komory ČR